Na turnaj do Bohumín jsme se rozhodli cestovat v dnešní době trochu nestandardně – vlakem. Odjezd z přerovského nádraží byl o čtvrt na osum. Jirkovi jsme museli vysvětlit, co to vlastně znamená ten spěšný vlak. Toma bolela hlava, a protože mu neulevila ani naše ochotná „masáž“ novinama, musel si dát brufen. Aleš přistoupil v Hranicích a půlku cesty nás otravoval svýma studijníma dotazníkama :-) Do Bohumína jsem přijeli dokonce na čas. V mrazu jsme absolvovali asi 15 minut dlouhou chůzi k tělocvičně.
A teď k samotným zápasům. Naším prvním soupeřem bylo družstvo Klimkovic. S tím jsem prohráli 3:5, přestože jsme dlouho pomýšleli na výhru nebo remízu. Velmi zasloužený bod vybojoval Tom po dlouhé bitvě ve dvouhře. Druhým soupeřem byla Olomouc, která v prvním zápase prohrála s Českým Těšínem. Protože obě strany nemohly nasadit ženskou čtyřhru, hrálo se jen na sedum bodů. Vyhráli jsme 6:1 a ten jediný bod jsem podělal já ve dvouhře. Pokud bychom měli shrnout náš výkon, tak to, co se mělo vyhrát jsme vyhráli a v zápasech, které nám byly více či méně otevřené jsme šli štěstíčku málo naproti.
Velmi nás překvapilo, že jsme skončili tak brzy, asi kolem třetí hodiny. Protože jsme měli dost času do odjezdu vlaku, zašli jsme na menší jídlo do jakési pizzerky. Musím podotknout, že pizza byla moc dobrá – stejně jako „minerální voda“ Rajec, kterou doplňoval Aleš. Jirka měl ve středu narozeniny, tak nakoupil menší proviant do vlaku. Zabrali jsme celé kupéčko a náš kapitán Tom se dokonce nabídl, že abychom měli více místa, tak že bude celou cestu na chodbičce. Na to jsme mu teda řekli, že nee, že je náš kapitán a že bude sedět… Taky jsme velmi ocenili, když nám nabídl na ochutnání svou moc dobrou klobásu… Aleš se ještě pokoušel udělat z obyčejného rychlíku Pendolino hvízdáním ve stanici na píšťalku. Bohužel vlak nejel rychlej. Konec výletu a turnaje nám akorát pokazily botky Janičky. Nějak se jí totiž zasukovaly tkaničky a my jsme jí s tím museli pomoct… Ale byla sranda!!! :-P
