Náš poslední letní rozhovor zakončíme se Zdeňou Zavadilem. Kromě toho, že v uplynulé sezóně nastupoval jako hráč družstva „B“, se Zdeňa věnuje trénování žáků a juniorů. Položili jsme mu tedy pár otázek, abychom zjistili, jak to s naší mládeží vypadá.
Kolik hráčů máš na starost?
Začátkem roku 2011 někteří hráči, kteří už měli nějakou odehranou sezónu za sebou a na turnajích byli i úspěšní, odešli. Postupně ale z přípravky postupují zase nové mladší ročníky. V druhé půlce sezóny 2010/2011 tak aktivně hraje celkem 18 hráčů. Z toho 8 hráčů jsou už starší žáci nebo junioři a zbývajících 10 je začínající kategorie U13.
Jak jsi spokojený s jejich výkony?
Tak ti mladší se zatím jen učí techniku úderu, hry, pohyb po kurtě. Před samotným hraním klademe důraz hlavně na fyzičku – běh, sprint, přebíhačky. Na některých je vidět, že se opravdu snaží, a na jiných zase, že to dělají proto, že se to po nich chce. Ti starší už většinou vědí, že pokud celý trénink nebudou absolvovat naplno, tak na turnajích nebudou mít výsledky. A hlavně trenér si moc dobře všimne, kdo se doopravdy snaží.
Jmenuj největší úspěch a neúspěch svých svěřenců.
Myslím, že z těch starších už má za sebou nějaký ten úspěch každý. Diplom nebo medaile by se u nich doma našly. V letošní sezóně se asi nejvíc dařilo Veronice Pěčkové, která 22. ledna 2011 v Českém Těšíně vyhrála ve své kategorii U13 všechny disciplíny a postoupila na turnaj GPA do Břeclavi. Je škoda, že ostatní hráči hrající vyšší kategorie na svůj větší úspěch teprve čekají.
Jakých umístění si myslíš, že můžou naši hráči dosáhnout?
Všechno záleží na individuálním přístupu každého jednotlivce. Šanci na úspěch má každý. Naši hráči nejsou o nic horší než ti z jiných oddílů. Na krajských turnajích se snaží všichni, ale u některých ta prohra se soupeřem není jenom záležitostí fyzickou, ale i psychickou. Trochu klidnější a vyrovnanější hra by je určitě posunula z kraje na národní turnaje.
Mají hráči dostatek prostoru pro trénování?
Trénink mají všichni třikrát týdně. Na procvičování úderových technik i taktiku hry při zápasech by to mohlo být dostačující. V ostatní volné dny by mělo být individuální trénování fyzičky samozřejmostí, jak formou běhu na krátké i delší tratě, tak i různých druhů posilovacích cvičení na nohy, ruce a zejména zápěstí.
Kde si myslíš, že má přerovský mládežnický badminton slabinu?
Nevím jak u dětí z jiných oddílů, ale možná by mohla pomoci také motivace ze strany rodičů. Pokud dítě postoupí z přípravky mezi hrající hráče, bude trénink intenzivnější a náročnější. Rodiče by si měli uvědomit, že jejich dítě už nechodí do nějakého sportovního kroužku, kde si zaběhá a zapinká s raketou. Hráči se musí najednou učit hodně věcí přes držení rakety, různé druhy úderů až po správný pohyb po kurtě a přemýšlení při hře. A nakonec to vše musí umět sladit dohromady. K tomu by jim měli umožnit včasnou a pravidelnou docházku na trénink, účast na turnajích a fyzickou přípravu mimo pravidelné tréninky.
Na konci června se hodnotila docházka na tréninky. Má to nějaký markantní vliv na výkonnost hráčů?
Samozřejmě, pokud někdo nechodí na tréninky, protože se mu jednoduše nechce, nemůže na zápasech podávat kvalitní výkon. Pokud se chci už nějakému sportu věnovat závodně, musím být připravený na to, že kvalitní příprava stojí nějaké to odříkání a úsilí. Jak se říká ve světě „no pain, no gain“.
