Po krachu Vánoční besídky v roce 2005 jsme alespoň ten uplynulý rok náležitě zakončili. Plánování začalo již někdy v listopadu, když jsme se U medvídka dohodli na datu celé akce a na programu. Hlavním koordinátorem a „domlouvačem“ akce byl Petr Večerka, já jsem se pak staral o další nápady a do všeho jsem kecal. Kromě sezení v hospodě jsme chtěli ten uplynulý rok zakončit způsobem nám blízkým – tedy sportem – a zároveň nějak netradičně. Jako nejlepší kompromis a něco netradičního se jevila metaná v penzionu Na Jižní.
Já jsem chtěl celou Vánoční besídku pojmout od podlahy sportovně. Proto jsem se spolu s Janou Pavlíčkovou, Alešem, Ditou a Zdeňkem vydali ještě v pátek odpoledne před metanou na badminton. Asi byla v ten den nějaká špatná konstalace hvězd, ale našim rožnovským posilám se při hře vůbec nedařilo. Ke konci se na nás přišla podívat dokonce Jana Rudolfová – to se asi chtěla alespoň pasivně očistit od hromady vánočního cukroví. :-P
Po badmintonu jsme se už v plné sestavě sešli Na Jižní. Účast byla překvapivě vysoká. Libor nám dokonce zapůjčil na celý večer a noc Vendy, za což mu patří velký dík! Za dvě stovky jsme si pronajali dráhu na dvě hodiny. Pro hru jsme vytvořili tři čtyřčlenná družstva a na některé pozdě příchozí se dokonce ani nenašlo místo v týmu. Byla to pro všechny novinka. Teda kromě Prézy, který se neustále chlubil, že metanou dříve hrál. Nejlepší bylo družstvo ve složení já (Honza Pavelka), Vendy, Aleš a Dita. Celou hru jsme vyhráli, přestože jsme naši vítěznou taktiku (= nechat házet Aleše jako prvního) vymysleli až v půlce hry. Díky tomu jednotlivé duely nebyly nudné a samotný závěr byl jak se patří nervy drásající.
Od osmi hodin jsme pokračovali o patro výše v restauraci. Na programu byla večeře. Já osobně jsem byl hrozně hladový a samotná porce na mém talíři (200g masa a 200g amerik) mě neuspokojila, tak jsem dojedl zbytky z okolních talířů. Pak mě začala Janička Rudolfová pobízet do pití a já jsem si s ní musel dát, přestože jsem se bránil, několik panáků. Aleš vypomáhal servírce a šetřil jí nohy tím, že nám sám servíroval „ohnivou vodu“ z neobvyklé flašky (hledejte pivní sklinku „Kelt“ ve fotogalerii). Vendy jsem postrašil, že jí budu v případě nouze na záchodě držet vlasy, a tak se zdráhala pít. Na Jižní jsme to zabalili lehce po půlnoci a rozhodli jsme se jít na Tančírnu.
Na diskotéku nás došlo už jen pár. Dita a Aleš jeli domů, Tomík si našel přítelkyni, a tak jsme tam zůstali jen já, Vendy, Jirka Perutka, Petr Večerka a naše dvě Jany. Pokračovali jsme v zábavě, Vendy se to moc líbilo a chudák Jirka na to měl trošku opačný názor. Petr mě vytáhl na několik dalších panáků, a když byl i Jirka o.k., pařilo se znovu. Janička nás opustila v průběhu noci, protože podle jejího názoru to tam byl samý úchylák. No ne asi když se na každého tak natřásala :-) My ostatní jsme to zabalili asi kolem čtvrté hodiny, před Tančírnou si dali párek v rohlíku a šli domů – teda kromě Jany Pavlíčkové, ta pařila s kamarádkami až do rána.
Takže takhle vypadala naše Vánoční besídka. Myslím, že se většině líbila a že to stálo za to. Teď si jen najít další důvod k pařbě :-)
