(Postřehy z trénování v Kuala Lumpur od Zuzky Pavelkové a Lukáše Zevla)
Po náročné cestě po D1, kde bylo nespočet dopravních nehod a vesnicemi, kde byly objížďky, jsem dorazila na letiště a po 21 hodinové cestě jsme s Lukášem konečně přistáli v Kuala Lumpur. Aby na nás Andrew čekal ještě déle, tak po lehkém zpoždění letadla a dlouhé téměř hodinové frontě na pasové kontrole jsme zjistili, že Lukášova taška zůstala v Dubaji. Naštěstí přiletěla už večer a Lukášův trénink nebyl ohrožen její nepřítomností.
Bylo zde zataženo, takže zatím žádný veliký šok až na extrémně klimatizované místnosti.
Nejvíce trénujeme v nádherném komplexu Sunway club, ve kterém jsou různé druhy sportů, nachází se zde i skvělý bazén a vířivka, která je velmi často poctěna naší přítomností. Dále je zde posilovna, kterou jsme také brzy vyzkoušeli.
První den dopoledne jsme trénovali pouze s Andrewen pro nás již známé nahazování a sestavy. Odpoledne jsme jeli do jiné haly, kde byli další 3 státní hráči a my mohli hrát zápasy. V této hale byl teploměr a my jsme viděli, že je 30°C (ale nesvítilo slunko a pršelo, takže to určitě nepatří k nejvyšším teplotám). Ve čtvrtek jsme trénovali pouze dopoledne, protože jsme stále byli unavení z časového posunu. Přišel nás doplnit jeden místní hráč, prý nejlepší v Kuala Lumpur a my s Lukášem jsme si spolu zahráli prvního mixa. No a co říct k naší hře? Že Lukáš potřebuje holku pouze do počtu a aby to třeba občas zahrála přes síť. :-D
Odpoledne nás Andrew vzal na menší prohlídku města a pak jsme si užívali bazénu, vířivky a kokosového ořechu :-D
V pátek 25.6. jsme byli v posilovně, kde jsem málem nechala duši na běžícím páse, protože mám stále problém se zvyknutím si na místní čas a nebyla jsem dostatečně vyspaná. A Andrew nebyl schopný pochopit, že jízda na rotopedu v posilovně není to stejné jako jízda na kole v lese :-).
Kdyby někoho zajímalo, co tady jíme, tak na oběd jsme šli třeba na ulici, kde u stánku bylo plno koček a jídlo se vařilo bůhvíkde. Přesto, že by to evropskou hygienou určitě neprošlo, bylo jídlo velice dobré. Jenom si Andrew mohl odpustit lít mi na rýži nějaké ostré omáčky. A už si umím přeložit Andrewovu odpověď na otázku, zda je něco ostré. Když řekne trochu, tak to znamená, že víc ostré už to být nemůže. Dále jsem zkoušela jíst čínskými hůlkami a na konci večeře jsem si byla schopna nabrat 2 sousta, aniž by mi to spadlo… to ještě budu muset natrénovat :-). Na večeři u Andrewa doma jsme zjistili, že rybí oko je nejlepší část ryby (já už byla jen kousek od toho, abych se o tom přesvědčila) a že tady jedí kuře a rybu i s kostmi (jen „malými“). Velice zajímavá byla snídaně, kde jsme dostali něco jako palačinku, kterou jsme namočili do pálivé omáčky a pak do cukru.
V sobotu jsme měli trénink v poledne a jelikož nebylo zataženo, tak jsme se začali lehce připékat. Jeli jsme do haly s 16ti kurty, kde hráli hobby hráči. Ale na hobby hráče hráli opravdu dobře. Já jsem si zahrála s jedním asi šestiletým hochem, který byl taky „jen“ hobby hráč, ale na svůj věk hrál velmi slušně a dal si 4 body. Sice nevěděl, kde je ČR (nebyl jediný), ale když mu Andrew řekl, že jsme ze stejné země jako Petr Čech, tak už možná věděl. A dostal od Lukáše triko, takže byl šťastný jako blecha :-D.
V neděli jsme měli volno a já doufám, že jsem konečně dospala všechen dluh a příští týden se už nebudu moct na nic vymlouvat :-D
Z Malajsie zdraví Zuzka a Lukáš
