Návštěva z Bristolu přiletěla na ruzyňské letiště ve čtvrtek 4. srpna přibližně v 17:15 hodin. Následovala cesta do Přerova, které předcházel krátký „sightseeing“ po Praze. Jedna z prvních věcí, na kterou jsme Garyho, Chrise a Rebecu upozornili byl fakt, že na „kontinentu“ je o hodinu víc než v Británii a jestli si „předělali“ hodinky. Jejich odpověď byla v tom smyslu, že „of course“. Dál následuje náš program vypsaný den po dni:
:: pátek, 5.8.2005
Byli jsme domluveni, že snídaně se bude podávat v devět hodin. My jsme si přivstali, aby vše bylo „allright“. Naše návštěva se ale probudila až v deset hodin. Když jsem říkal Garymu, že jsem ho na časový posun upozornil, odpověděl mi: „Hodinky jsme si posunuli, ale zapomněl jsem na svůj mobil, který používám k buzení.“ Postupem času jsme poznali, že byla naivní blbost chtít po nich aby vstávali dřív než v deset. Před obědem jsme je vzali na prohlídku Badminton Arény, pak jsme jeli na prohlídku Zbrašovských aragonitových jeskyní a na Helfštýn. I když česky mluvícímu průvodci nerozumněli ani slovo a já jsem byl nucen jím dělat tlumočníka, jeskyně i hrad se jim líbily. V restauraci na Helfštýně konečně zjistili, jak je všechno v Česku levné a hrozně se divili, že u nás stojí pivo 15 korun zatímco u nich přibližně 2 libry. Večer šel Gary s Rebecou na badminton, já jsem vzal Chrise na „pumping the iron“ (do posilovny).
:: sobota, 6.8.2005
To byl velmi náročný den. Jeli jsme až do Českého Krumlova vyzvednout mojí sestru ze soustředění a především ukázat město zapsané na seznamu UNESCO. Co je to UNESCO, nevěděli ani po tom, co jsme jim rozebrali zkratku zvlášť slovo od slova. Každopádně byli zámkem tyčícím se krkolomně nad řekou velmi nadšeni. Jen mě šokovala Chrisova otázka při cestě do zámecké zahrady: „Proč je tu tolik turistů?“
:: neděle, 7.8.2005
Když se kolem poledne naše návštěva probudila a nasnídala, vzali jsme je k nám na chatu. Tam dojel Libor s Vendy, který si s sebou dovezl kamaráda z Austrálie (původem z Kojetína, česky mluvil jen, když se mu to hodilo) a ten tam s sebou měl ještě dalšího kamaráda, který 10 měsíců žije na Novém Zélandu a 4 měsíce v Londýně. Tak trochu jsme se my Češi dostávali do menšiny. Poslouchat však australsko-zélandský akcent bylo super. Jejich angličtina byla skoro stejná jako britská, ale přesto zněla tak „světácky“ :-) Odpoledne jsme se vypravili na výlet na Hostýn (distance: 6 km). Pro cizince to byla pravděpodobně nejdelší ušlá vzdálenost za posledních 10 let. Na Hostýně nás již čekal Préza s Chrisem, kteří tam dojeli na kole. Chris se na horské kolo hrozně těšil, ale když viděl, že se v Česku jezdí i mimo asfaltové silnice a dokonce i dokopce a zkopce, tak to na kopci vzdal. Zpátky na chatu musela na jeho kole jet moje sestra :-) všem moc zachutnali nejrůznější klobásy, které se tam servírují na papírový tácek s chlebem a hořčicí. Také místní kostel je velice nadchl. Mezi Garym a Chrisem se strhhla menší hádka o to, jestli je Chris věřící nebo ne :-) Protože začínalo pršet, museli jsme jet zpátky kombinovaně busem a autem. Přeplněné talíře si na Grůni jako večeři moc užili a na chatě jsme načli přichystanou bečku :-)
:: pondělí, 8.8.2005
Na snídani se probudili opět v poledne. Préza a moje ségra je vzali na prohlídku Bystřice a na Tesák. V Bystřici se nadchli v obchodě, který je obdobou přerovského Domečku, a na Tesáku si s radostí pochutnali na ostravské klobáse. I přesto však byli na ryze česká jídla velmi opatrní. Odpoledne s velkým zaujetím hráli pétangue. Zlatým hřebem večera ale bezpochyby byla pro Garyho bečka, která se musela dopít.
:: úterý, 9.8.2005
Kupodivu se nám podařilo návštěvu vzbudit už v 10 hodin dopoledne. Měli jsme naplánovanou prohlídku Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Tady se musím pozastavit a poděkovat Aleši Kubínovi, který nám zařídil VIP vstup do všech areálů včetně anglického průvodce! Já osobně jsem navrhoval jako vyjádření díku svěřit Alešovi Družstvo „C“ a udělat z něj vedoucího. To mi bohužel neprošlo :-( Sice vypadalo komicky, když ve skupině s anglickým průvodcem byli jen 3 lidé z 10 anglicky hovořící, ale i přesto sledovali Dřevěné městečko i Mlýnskou dolinu se zaujetím. Prohlídku třetího areálu však odmítli, protože po dvou hodinách chůze po muzeu prý byli „tired“. Každopádně si pochutnali na trdelníku a byli šťastní, když mohli jít do restaurace na oběd. odpoledne jsme se vrátili do Přerova. Po večeři jsme opět šli hrát badminton. Tady musím na Tomovo přání, že mě ve dvouhře porazil. Nabídku hrát za družstvo „B“ místo mě však velkoryse odmítl :-P Večer jsem vzal Chrise do Magic café na koktejly. Hrozně se mu tam líbilo, protože u nás stojí koktejl 80 korun a v anglii minimálně kolem 6 liber, jak jsem se dozvěděl. Naštěstí mě o půlnoci vysvobodila zavírací hodina. Myslím, že za jiných okolností by vydržel pít do rána nebo do němoty :-)
:: středa, 10.8.2005
Středa byla podle jejich měřítka spokojenosti určitě jedním z nejlepších dní. Vzali jsme je totiž na nákupy do Olympie a do Olomouce. Chris si chtěl koupit boty na footsal, Gary „typikl ček fůd“ a Rebeca dárečky pro své kamarádky. Překvapilo mě, jak si nedělají starosti utratit několik set například v „Mekáči“, ale přitom přepočítávají libry s korunama, když kupují cokoli jiného. Večer šla Rebeca s mojí sestrou a Pavlou Bouchalovou na bowling, Gary s Chrisem šli na „Černou“. Gary si dával jedno pivo za druhým, vyzkoušel tmavé, světlé, řezané, desítku, dvanáctku… Chrisovi se zalíbili whiskey. Od šesti druhů, které mu byli k dispozici, dal vždy po jedné a ještě to promíchal Spritem a v půlce do toho střihl zmrzlinovej pohár. Fuckt mazec!
:: čtvrtek, 10.8.2005
V den odletu jsme jim přichystali krátkou procházku po Praze. Při chůzi se hrozně loudali a my jsme měli strach, že je v davu turistů na Hradě někde ztratíme. Pravděpodobně se jim Hradčany a Karlův most líbily, co se jim ale líbilo určitě, byly nejrůznější cetky prodávané na Starých zámeckých schodech a na Karlově mostě. Doopravdy mě vytočilo, když po cestě tam a zpět po Karlově mostě obdivovali tyhle stánečky a za celou dobu si ani jednou nevyfotili Hrad. A to si myslím,že z Karlova mostu je na Hradčany nejkrásnější pohled. Na letiště jsme dorazili s menším předstihem. Po krátkém čekání a vtípku, kdy jsme společně s Chrisem řekli Garymu, že ho volali k informačnímu stolku, se vydali k odbavení. Rozloučili jsme se a po posledním „goodbye“ si jistě všichni moc oddechli! Byl to opravdu skvělý týden a je jedno, jestli s angličanem mluvíte anglicky u něj doma nebo v Česku. Mojí mamce určitě spadl obrovskej kámen ze srdce a s klidnou hlavou nám konečně mohla uvařit jakékoliv české jídlo. Můžu se jen domnívat, jaký dojem na lidi, kteří porpvé opustili Britské ostrovy, udělala Česká republika. Snad se jim u nás líbilo. Vždyť sám Chris se mi přiznal, že před cestou do ČR nevěděl, kde leží naše země a jaké máme hlavní město. To je ale v Británii prý normální.
