Po návratu z Johor Bahru, se k nám přidali hráči z Egypta, kteří sem přiletěli za Andrewem trénovat. Byla to příjemná změna, ale úroveň některých a hlavně jejich přístup k tréninku byla pod bodem mrazu a jejich chování na tréninku by nestrpěl snad ani žádný český trenér. Náš trénink to ale negativně neovlivnilo, ba na opak. Andrew si totiž na zvládnutí takového počtu lidí musel povolat místní hráče-trenéry a tak se nám naskytla opět příležitost zahrát si s nimi plno tréninkových zápasů. Dále nám domluvil zápasy s mnoha bývalými národními reprezentanty, takže si opravdu nemůžeme stěžovat. V našem volnu nás vzali do zábavného parku a do centra KL a v takovém počtu lidí bylo o zábavu postaráno.
Dále jsme si zahráli páry s místními „hobby hráči“. Je velmi zajímavé, že jejich úroveň hraní by stačila na to, aby v deblu mužů vyhráli český celostátní turnaj dospělých.
25.7. jsme odletěli na turnaj do Indonésie, který se konal v městě Surabaya. Stejným letadlem cestovala i Malajská reprezentace. Na turnaji jsme si zahráli s Lukášem mixa proti Indonésanům, se kterými jsme prohráli 21:16, 21:15. Vždy to bylo do stavu 15 vyrovnané a pak rozhodly naše nevynucené chyby o soupeřově vítězství. Přelosování dvouher způsobilo, že Lukáš dostal 4.nasazeného Indonéského hráče a já, jedinou hráčku se kterou jsem již hrála a mám možnost ji potkat na českých turnajích – Indonésanku, hrající v Česku za Benátky – Gustiany Sary Megawatti. Můj zápas se mi nepovedlo odehrát podle mých představ a prohrála jsem 21:15, 21:13. V druhém setu jsem vedla 8:4, pak 11:8 a pak to byla ode mě jedna chyba za druhou. Místo „žádné p..oviny“ (jak slyším od Andrewa každou chvíli a už mi to leze na nervy – asi zabiju toho, kdo ho to v Česku naučil říkat) to byly „samé p..oviny“. Lukáš svůj zápas prohrál 21:16 a 21:6.
Opět bylo pěkné vidět hrát asijské hráče. Bylo neskutečné, co předváděli a možná byste mě našli, jak zírám s otevřenou pusou :-D. Extrémně dlouhé výměny, tvrdé smeče, následné jejich vybrání skoro „s prstem v nose“, míče, které by v Evropě byly konečné, vybrali, nevím jak, a výměna dále pokračovala. Mohla bych se na to dívat několik hodin v kuse a neomrzelo by mě to.
Bohužel jsme se vrátili hned 28.7. a nestihli jsme si pořádně prohlédnout město. Ale podle mých prvních dojmů jsem ráda, že trénuji v Kuala Lumpur a ne v Indonésii. Ale poprvé v životě jsem byla milionář díky jejich slabé měně. Ale nevím, proč neškrtnou na bankovkách pár nul, docela jsem se v nich ztrácela :-D.
Je před námi posledních 12 dní (ani nevím, jak to tak rychle mohlo uběhnout) a doufám, že toho ještě hodně natrénujeme.
Do Česka zdraví Zuzka a Lukáš.
