V sobotu jsme konečně vyjeli na kolech na plánovanou trasu. Složení bylo: Marek Kalman, Petr Novák, Kamila Pavelková, Honza Pavelka, Jirka Perutka, Zdenek Zavadil a moje maličkost. Vyjeli jsme ve 13.00 od tenisu, asi po 300 metrech jsme před Michalovem na chvíli zastavili a čekali na Petra Nováka. Pak jsme již bez dalšího zdržování vyjeli směr Vinary.
Můžete se mrknou na pár super fotek které udělal Honza.
Tady nás čekal první kopec, moje nohy vyslaly první nepříjemný signál, aby i moje hlava pochopila o čem to bude. Po lesní cestě jsem dojeli do Sobíšek, dále směrem na Zábeštní Lhotu. V pěkném sjezdíku lesem jsem si bohužel zapomněl odemknout vidlici kterou jsem předtím na asfaltu zamknul, trošku mi to ubralo na těch kořenech na komfortu, ale co se dá dělat, začátečník na kole no. Po sjezdu byla malá zastávka, kde Honzík navrhl, že pojedeme do Tršic kvůli větru raději lesem a ne po silnici. Tož musím řéct že tolik kořenů jsem v lese snad ještě neviďél. Co mi z kola neupadlo, to už tam vydrží na věky (pro flašku jsem se vrátil, díky Jirko za upozornění). Za tršickou přehradou jsem v kopci málem umřel, asi budu muset jezdit i jinam než jen do Kozlovic a zpět. Na druhou stranu v tom lese bylo fakt krásně, kyslíkem jsem se málem otrávil a výhled do krajiny taky nebyl k zahození. Po pěkném sjezdu někde u Olešnice jsme dojeli k supr lávce. Dřevěné klády nebyly napříč, ale podélně a když Kamila těsně přede mnou zastavila, to že teda ne, tak mi trošku rozhodila balanc. Když jsem uviděl ty mezery mezi těma kulatinkama, tak mi to rozhodilo zbytek. Přejel jsem, ale za styl jsem nebyl bodově ohodnocen ( a já doufám že tam Honza nedá tu fotku!!). Po dalším slalomu lesem a překonání mírného stoupání polní cestou, jsme dorazili k dálnici, podél které jsme dojeli do Staměřic. Tady byla občerstvovací zastávka. Marek vyhlásil že jdeme na smažák, což byl v tu chvíli skvělý vtip. Marek měl pak ještě nějaký narážky na barvu mých vlasů, to ale přičítám jeho momentální dehydrataci, což ho tedy omlouvá ( ale říkám Ti, hlídej si to!). Po skonzumování nějakých tekutin a asi 14 denní zásoby Twisterů v místní restauraci, což měl na svědomí Honza, jsme pokračovali, naštěstí pro moje nohy sjezdem. Naneštěstí jsem vzhledem k velké rychlosti a mým dřevěným nohám nestíhal sledovat krásy okolní přírody, tak snad příště. Jirka během tohoto sjezdu najel na rozbitou flašku a bohužel píchnul. To ho nutilo dopumpovávat, což byla velká zkouška pro jeho značkovou pumpičku Kelly’s Made in China. Takže Jirka u vysílače dopumpoval a my jsme si blížili kopcem dolů k Oseku. Po krátké prohlídce haciendy Karla Smolíka jsme pokračovali po pravém břehu Bečvy směrem na Přerov. Hurá, konečně po rovině. Takže jsme po cca 4 hodinách a 50 kilometrech dorazili zpět k tenisu, kde jsme si dali rozjezd. Já jsem si ještě na závěr dal kopec od nemocnice nahoru Kabelíkovou ulicí a fakt se mi to líbilo! Takže, někteří se pěkně projeli, Zdeněk pořádně otestoval kolo, Jirka píchnul a já si jdu zítra koupit nový nohy. Tak zase někdy přístě na kolech ahoj.
