Trénování s Andrew Changem (1)

Fotogalerie 

V pondělí 27.7. přiletěl z Malajsie Andrew Chang (sparing Lee Chong Weie), se kterým jsme se domluvili na měsíčním trénování. Téhož dne se dostavil i Ivo Stoklas (můj mixový spoluhráč). Andrew byl po letu velmi unavený, takže šel spát a my jsme se mohli psychicky připravovat na první trénink. Nevěděla jsem, zda o něj nepřijdu, protože jsem o víkendu měla střevní potíže. Když přišel den D, tak jsem se rozhodla, že se prvního tréninku zúčastním a uvidím, co na to moje tělo řekne (nakonec usoudilo, že není ještě v pohodě, že mu stačí ¾ tréninku). Po rozběhání a stínovém badmintonu přišlo nahazování, jenže… všech 10 sérií a v nezvykle vysokém tempu. Poté, co moje tělo řeklo dost, jsem litovala Iva, že se chudák musí trápit sám. Když běhal sprinty a dělal footwork, tak mě za něj bolely nohy. Chudákovi nesedli posilovací cviky na závěr a byl velmi vděčný za odpadkový koš, stojící blízko kurtu. Nejlepší zjištění bylo, že to byla „pouze“ low intensity. Odpolední trénink jsme už oba zvládli s menšími obtížemi. Andrew byl stále ještě unavený z časového posunu, takže část dne mimo trénink prospal.

 V následujících dnech jsem si vyzkoušela i 12 sérií, ale pak jsem se naštěstí vrátila zpět k deseti. Ve středu večer ho vzal taťka na projížďku na kole. Velmi se mu to líbilo, ale po 10 km už byl unavený. Já s Ivem jsem mezitím šla na bazén, abychom trochu uvolnili namožené svaly. Ve čtvrtek, pátek a v sobotu dopoledne jsme měli opět na rozběhání 20 koleček po obvodu haly,12- 14 sérií stínového badmintonu, 1000x „mlácení“ do zdi, deset sérií nahazování a různých sestav a nakonec opět skvělé sprinty a posilování.

V sobotu jsme ho vzali na naši chatu, kde jsme se chystali ho vzít na projížďku na kole. Samozřejmě ho tam čekalo i pivo a víno, takže mohl být spokojený. V neděli jsme tedy vyrazili směr Hostýn, ne víc jak 20 km. My s Ivem jsme vyjeli dříve, protože jsme byli rychleji připraveni a nechtělo se nám šlapat do nejhoršího kopce v největším vedru. Takže jsme dojeli k rozhledně a čekali a čekali, až jsme se konečně dočkali unaveného, ale usměvavého Malajce s kolem tlačícím do kamenitého kopce. Po shlédnutí krajiny, návštěvě kostela a menšího občerstvení se vydal zpět, raději po stejné, asfaltové silnici. Já s Ivem jsme to vzali hezčí, terénní cestou. (V Malajsii na kole jezdí pouze v posilovně, kde se asi moc přehazovat neučí, takže abyste si nemysleli, že je nějaká máčka.)

V následujících dnech na tréninku, nám vrátil jeho utrpení na kole i s úroky. Takže opět 20 koleček na zahřátí, 12 sérií stínového badmintonu, 1000x o zeď, nahazování a sestavy po deseti sériích, sprinty a posilování. Nevím, zda to stále byla low intensity  (podle toho, že si nezavázal boty, když hrál proti nám, bych usoudila, že ano) ale byli jsme mrtví :D.

Ve středu odpoledne jsme měli volno, kterého jsme se nemohli dočkat. Andrew se jel podívat do Zlína do obuvnického muzea a Baťova mrakodrapu. Tomáš Baťa je prý u nich velmi známý. My jsme léčili puchýře na rukách a na nohách, abychom byli další den v co nejlepším stavu.

Ve čtvrtek nám coach zaspal (po vínu se mu spalo zřejmě velmi pěkně:) ), ale my ho nechtěli budit, aby nám pak nedal více sérií :). Nakonec se obětoval člen mé rodiny, kterému nehrozilo nebezpečí na kurtu. Po klasickém warm up a „mlácení do zdi“ jsme šli hrát zápasy na půlku. (poslední dobou si už zavazuje boty, přesto, když hrál proti mně, tak jednu ztratil :D). Dále jsme přežili nějaké sestavy a nahazování (jedno nááádherné, které jsem fakt nestíhala-jeden balon sem těsně minula a druhý už byl skoro na zemi v druhém rohu). Stále jsme na úrovni deseti sérií. Pak zápas s omezeným hřištěm a dva proti jednomu na singlový kurt. Na konec klasika-sprinty a posilování.

V pátek jsme kromě sestav a nahazování (jednou dokonce 14 sérií-zatím rekord) hráli i nějaké zápasy na omezené hřiště a jednoho mixodebla (já s Ivem proti tatovi s Andrewem). Večer jsme se dívali na Dědictví aneb kurvahošigutentag a trochu jsme mu to překládali a velice se smál :D

V sobotu jsem trénovala sama, protože Ivo jel na víkend domů. Udělala jsem nový rekord, hrála jsem 15 sérií! :) Dále jsem se nevyhnula švihání a sklepávání s tréninkovou raketou, která je podle Andrewa můj „new best friend“ (o tom ale silně pochybuji!). Každopádně potřebuji novou ruku, takže kdo by o nějaké věděl, tak sem s ní.

V neděli se jel Andrew s taťkou podívat do Prahy, kterou skoro proběhli a na zpáteční cestě vzali Iva, který se po dlouhém rozmýšlení vrátil, aby tady dále trénoval. Já jsem byla na chatě a zajela jsem si malinký výlet na kole, aby se nohy nenudily :).

Zuzka Pavelková